Fouche i nadále zůstává ve slušovických stájích
...po vánocích, co změnil Fuša majitele, zůstal i nadále ustájený v dostihové stáji. Já, můj přítel a pes jsme začali chodit na procházky s Fušou jen na vodítku. Do ohrady nechtěl chodit s ostatníma koňma, protože byl úplně znechucený z pastvy. Vždy když ho trenér odvedl do ohrady za ostatníma koňma, vrátil se zpět do svého boxu dřív, než stihl trenér dovézt další koně. Takže jsme se nakonec rozhodli, že ho budeme nějaký čas nechávat doma. Ale pohyb potřeboval, tak jsme
ho brali ven na vodítku na procházky. No, dá se říct, že chodíval spíše bez vodítka, jen tak navolno. Neměl tendence někam utíkat a stále se držel nás. Časem jsem si na něj při jedné procházce zkusila i sednout, jen tak bez sedla, na vodítku.
Fuša v ten moment ožil a začal hrdě vyšlapovat s hlavou vztyčenou. Jako by byl hrdý na to, že mě nese konečně zase na zádech. Pak jsem na něj zkusila časem dát i sedlo a chodila jsem s ním na kratší procházky. Fuša začal opět mít chuť do života.
Začal chodit i rád do ohrady, kde si po tom nešťastném zranění dokázal i zacválat s ostatníma koňma. Jednoho krásného jarního dne jsem se při procházce s Fušou rozhodla, že s ním zkusím klus, popřípadě cval. Jen tak lehce, abych zjistila, jestli to půjde a jestli ho ta nožka nebude zlobit. Na měkké travnaté louce jsem Fušovi dala pobídku do klusu a když to vypadalo, že to půjde, tak jsem ho pobídla do cvalu. Fuša s obrovskou radostí nacválal a já málem začala brečet dojetím. Už jsem ani nedoufala, že si na něm ještě někdy zacválám.
... a pak začalo léto a já se rozhodla, že odvedu Fušu na pastvu ve Slušovicích ...
Náhledy fotografií ze složky Slušovické stáje
